Nejčastější otázky a odpovědi

Záleží na temperamentu dítěte, ale v naší škole vybavujeme děti dovednostmi, které budou potřebovat celý život - umět se rozhodnout, umět si vykomunikovat věci, hledat souvislosti, být aktivní, umět pracovat v týmu. Dětem, které od nás přešly jinam, se daří velmi dobře. Rodiče často opakují a zmiňují velkou vybavenost v matematice, přírodních vědách a schopnost zorganizovat si vlastní učivo. 

Děti, které společně s vámi rodiči vychováváme a vzděláváme respektujícím způsobem a vedeme je k poznání sebe sama, k tomu, jak funguje společnost a svět, mnohem pravděpodobněji vyrostou v emocionálně stabilní dospělé.  

Děti vedeme ke vzájemnému respektu a oceňování a vidíme, že nemají potřebu dokazovat si svoji hodnotu tím, že druhým ukazují, že jsou lepší nebo mají hodnotnější věci. Ve věkově smíšeném kolektivu musejí spolupracovat a je jim jasné, že každý je zodpovědný za vytváření příjemné atmosféry. Učíme je, aby měnily to, na co mají vliv, a příliš se netrápily tím, co nedokážou změnit. 

Ve školce mají děti anglickou rodilou mluvčí.

Ve škole angličtinu učíme od 1. ročníku. Druhý jazyk, německý, pak zařazujeme nejdříve od 3. ročníku, nejpozději v 7. ročníku - podle zájmu a schopností jednotlivých dětí.

Pravidelně žádáme o grant Erasmus+ a vyjíždíme se staršími žáky do ciziny ke spřáteleným Montessori školám, aby děti ověřily své jazykové dovednosti, sdílely zkušenosti s kolegy z jiných zemí a načerpaly inspiraci pro své aktivity.

Principiálně děti učíme, aby uměly pracovat s každým - to je důležitá dovednost. Kamarády má u nás každé dítě, ale neznamená to, že si s každým 100% rozumí, stejně jako se to neděje v žádné běžné třídě ani v životě. Přesto tyto děti spolu umí vycházet, pracovat na společném projektu, učí se spolupracovat s různými osobnostmi dětí, využívat vzájemně charakteristiky a dovednosti - co kdo umí, ocenit to. Někdy je někdo leaderem, v jiné skupině je jenom podpůrným členem. Díky tomu se nestylizuje do jedné funkce, ale vyzkouší si všechny roviny spolupráce - nalezne tak pochopení, že všichni ve skupině jsou potřební a užiteční, pokud svými dovednostmi přispějí ke společnému cíli. V životě pak nejsou nepříjemně zaskočeni, když určité oblasti ještě neovládají a nemohou být leaderem, nejsou výrazně emocionálně zasažení. Povídáme si o přínosu každého člověka, učíme děti oceňovat se navzájem, uvědomovat si, že nikdo není ve všem dobrý, ale každý v něčem vyniká.

Pracujeme s vnitřní motivací a vlastním zájmem dítěte. Jsou věci, které děti dělají rády, protože mají o dané učivo zájem a jde jim snadno. Pak jsou věci, o kterých víme, že musejí umět, ale přitom se jim do toho nechce třeba právě proto, že zájem nemají nebo jim učivo nejde. V tom případě motivujeme pozitivně a nabízíme různé způsoby, jak dané učivo zvládnout. 

Důležitá je ochota dítěte a porozumění tomu, že do školí se chodí vzdělávat. Zde hraje velkou roli přístup rodičů - pokud je vaše očekávání, že se dítě ve škole bude jenom bavit, může se stát, že ve chvíli, kdy dítě bude mít s učivem potíž, bude to vzdávat, protože to přestane být zábavné. Pokud však chcete, aby se vaše dítě chodilo do školy vzdělávat a učením se pokud možno bavilo, jste na správné cestě. Proces učení někdy není snadný, ale největší uspokojení přichází právě ve chvíli, kdy do něčeho vložíme velké úsilí a nakonec přijde pochopení, dovednost. 

Dětem nabízíme širokou nabídku učiva, různé způsoby vzdělávání a stálou podporu. Dáváme jim slovní zpětnou vazbu a pomáháme jim budovat si sebereflexi o tom, kde jsou jejich silné a slabé stránky a jak s nimi pracovat.

Někdo zpětnou vazbu potřebuje v průběhu dne a každý den, jiným dětem, odpovědnějším, stačí jednou za týden. S dětmi, které si neumí organizovat práci, máme každé ráno dohodu o tom, co udělají. Na prvňáky a druháky více dohlížíme a vedeme je. S nabývající dovedností organizovat si vlastní čas a práci od jejich řízení odstupujeme. Starší děti si s organizací celkem dovedně poradí. 

Víme, co děti mají ve kterém ročníku umět. Výhodou je, že opravdu detailně známe každé dítě a víme, čeho je schopné, a kde má své osobnostní limity. Aby však děti neměly tendenci zašívat se a školní práci předstírat, vystavujeme je zvladatelným výzvám ve všech předmětech a pravidelně chceme vidět výsledky jejich práce. Pomocí rozhovorů je vedeme k reflexe na jejich práci a sebereflexi o tom, jak nakládají se svým časem, jaký přístup mají k novým věcem a k věcem, které jim ještě nejdou tak, jak by si představovaly. 

Pokud u někoho nefunguje pozitivní motivace a dítě by mělo tendence se školní práci vyhýbat, klademe si nejdřív otázku, proč to dělá, a potom přistupujeme k různým opatřením. Někdy to znamená nastavení spravedlivého, ale mnohem méně svobodného režimu pro dítě tak, aby podávalo potřebný výkon. Rodiče o našich krocích informujeme a vítáme moment, kdy dítě opět spolupracuje a má vládu nad svými tendencemi lenošit. 

Používáme systém transparent classroom - rodičům chodí pravidelné e-maily o tom, co děti dělají. Dvakrát ročně (listopad a duben) se konají tripartity. Vysvědčení ve slovní formě pak v lednu a červnu. Kromě toho se můžeme vídat na pravidelných akcích pro rodiče s dětmi či večerních setkáních pro rodiče, kde si povídáme o tom, jaké mají děti příležitosti, čemu všemu se děti věnují a jaký to má vliv na vývoj jejich osobnosti. 

Rodiče mohou také kdykoli zavolat nebo si domluvit schůzku. Z pravidla jsme s rodiči ve vzájemném živém kontaktu.

Děti ve třídách opravdu dobře známe a víme, čeho jsou schopné v učení dosáhnout. V mnoha předmětech pracujeme s nimi, takže víme, kde a jak na tom jsou. Když pracují na věcech samostatně, vždy nás zajímají jejich výstupy. Kontrola v podobě testů a zkoušení jako v běžné škole však není nutná, umíme to i bez nich.

Starší děti přirozeně zajímají i známky. V jazycích tedy zkoušíme slovíčka a podle potřeby dětí se bavíme o tom, jaká známka by to byla. Zpětná vazba dětí je potom velmi zajímavá. Vnímají stres, popisují, že jim to nemyslí, a je velice zjevné, že děti, které se sice učí, ale učivo jim nejde, cítí lítost, že navzdory velkému úsilí jejich mozek nespolupracuje. Děti chtějí známky a jsou spokojené tehdy, pokud jim učivo skutečně jde, a pak jsou i vzrušené, ostatní cítí selhání. Nikdo není lhostejný. 

Slovní hodnocení na vysvědčení v sobě skrývá formulku, která prozrazuje, jaká známka by to byla. Nejstarší žáci dostávají na vysvědčení známky kvůli přechodu na střední školu. Když hodnotíme, přihlížíme vždy k individuálním možnostem každého dítěte, k jeho přístupu k práci a k jeho výsledkům. 

Známkování není vhodnou motivací k učení. Smyslem učení je znát sama sebe, svět, umět se dobře rozhodovat, být tvořivý a prospěšný a umět dělat kroky, které vedou tam, kde chci být. Cílem a odměnou nemohou být známky. Děti musejí rozumět tomu, že se učí kvůli vidině vnitřního pokroku. Motivuje je možnost zdokonalování sebe sama, spolupráce na projektech, pomoc mladším dětem, pocit, že jsou užiteční a potřební. 

Vedeme děti k poznání, že je nutné mít na sebe nároky, aby obstály, aby se nelitovaly, aby uměly pracovat, aby byly cílevědomé a nemyslely si, že se úspěch prostě přihodí.

Dětem, které jsou hodně citlivé, vytvoříme podmínky, aby se cítily dobře, zároveň je nezbytné, aby trénovaly svoji odolnost, takže nároky na ně klademe také, ale přiměřené a stupňujeme je tak, aby to odpovídalo jejich možnostem a schopnostem. 

Je důležité, aby děti byly pohybově gramotné. Proto chodí každý pátek do tělocvičny na Sokolském ostrově. Během školní docházky zařazujeme plavecký a lyžařský výcvik, dle dohody s rodiči bruslení, lezení na stěně a další sporty. 

Je nutné však říci, že děti se ve třídě mohou volně pohybovat, mladší děti chodí před obědem ven, kde mohou hrát míčové a jiné hry. Chodíme také na půldenní a celodenní pěší výlety.